Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Pán se chce narodit i v chlévě mého srdce

06.12.2002, autor: Angelo Scarano, kategorie: Advent

1Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím. 2Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. 3Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ 4Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. 5Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. 6Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. 7Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánku. 8Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ (Mk 1,1-8)


Už úvodní verš prozrazuje obsah celého Markova díla: radostná zvěst o Ježíši Kristu, který přinesl nový život svými slovy i mocnými činy. Příchod tak velikého zachránce vyžadoval určitou přípravu, a proto vystupuje Jan Křtitel. Jeho vystoupení se odehrává kolem roku 26 na poušti (na západ od Mrtvého moře), jež byla ve SZ místem setkání s Bohem: později byla poušť spojována s příchodem Mesiáše-osvoboditele. Jan vyzývá k obrácení („připravte cestu“), které se nemá chápat ve světle Ježíšova kázání: je to prozatím jen „návrat“ k porušené smlouvě, návrat k Božím zákonům (vyznání hříchů je proto konkrétním projevem zřeknutí se „svévole“ a návratu k Božím cestám). Jan zatím nemůže hlásat evangelium, protože jej nezná: teprve Ježíš přijde s radostnou zvěstí a s výzvou k obrácení „evangeliu“.


Předchůdce Páně už svým vnějším oděvem „ohlašuje“ Mesiáše: oděv ze srsti a kožený pás kolem boků připomínají Eliáše (2Kr 1,8), který měl „připravit srdce“ na příchod Pána (Mal 3,23-24; srv. Mt 11,14; 17,12-13). Navíc Janův hlas ukončuje dlouhá staletí trvající mlčení proroků (srv. 1 Mak 4,46; 9,27; 14,41). Nyní nastává něco nového: z mlčení přichází hlas od Boha, opět promlouvá prorok, ba někdo víc než prorok.


Janova vybízí k obrácení, které je zapečetěné křtem, vnějším obřadem dotvrzujícím upřímnost obrácení (tento křest není ještě křtem Ježíšovým). V židovství byl tento obřad běžný u obrácených pohanů (proselytů). Jan si je vědom, že jeho křest se nedá srovnat se křtem Ježíšovým, potažmo si je vědom, že mezi nimi existuje „velký odstup“, tak velký, že není hodný, aby pro tohoto „přicházejícího Mesiáše“ vykonal nízkou otrockou službu (v. 7 - rozvázat řemínky u opánku). Kristus křtí totiž Duchem, tj. přináší skutečné očištění od hříchů (Ez 36,25n.). Vylití Ducha bylo jasným znakem času spásy, nového života (Jl 3,1n.).



K úvaze


A už je to opět tady … moralizující výzva „k polepšení“, k vyrovnání stezky … Nuže, dejme se tedy do práce, sepišme „hříchy a zlozvyky“, sepišme i nějaký konkrétní sebezápor. A učiníme zadost adventní výzvě k obrácení… Ještě že advent trvá tak krátce, brzy budeme mít toto trýznivé sebemučení za sebou!


Tak toto není advent! A toto neodpovídá ani tomu, co Jan hlásal a k čemu vybízel! On nehlásal obrácení „kvůli polepšení“, ale kvůli Pánu, který přicházel! Zřeknutí se starých cest, příprava nové cesty nejsou samoúčelnými „praktikami“, ani praktikami k sebezdokonalování a k odložení právě toho „protivného“ zlozvyku či hříchu, které mi tak „vadí“. Je to příprava cesty kvůli Pánu. Ne kvůli sobě, kvůli svému zdokonalení a zlepšení, ale kvůli Pánu. Toto zaměření na Pána dodává adventní přípravě novou kvalitu a hloubku.


Pán přichází, a proto nemohu zůstat při starém! Ani nemohu zůstat na okraji cesty, jako pouhý pozorovatel (třeba liturgie). Pán přichází kvůli mně, aby mě vyvedl ze stereotypů, slepých uliček, a zavedl na cestu neznámou, dobrodružnou, živou (srv. Žd 10,20). Vyvedl ze šedi k světlu vánoční hvězdy.


Nemohu zůstat při starém … To možná dost dobře víme, až moc dobře, a proto se bojíme si připustit naléhavost této výzvy. Kolik neúspěšných pokusů o vykročení na novou cestu „za Pánem“! Přece jen je naděje „i pro beznadějné případy“: „Býval jsem jak nezkrocený býček. Obrať mě, a já se obrátím, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh“ (Jer 31,38). Nebyly jsme někdy takovými „nezkrocenými býčky“, kteří se ženou po svých cestách, za svými vrtochy a touhami, ale ne za Pánem? Kteří se „ženou“ adventem jen „po prošlapaných cestách“ shánění dárků, běhání po obchodech? A přece toto advent není! Jistě, k slavení Vánoc patří i vnější kulisa, ale nemůžeme redukovat advent na „materiální zajištění“ vánočních svátků! Advent je víc - víc než „pokání“, víc než horečnaté kupování. Je to čekání na Pána. Na Pána, který se chce nově narodit v chlévě mého nitra.


Je těžké prožít advent „s očima upřenýma na Pána“ - běžný život fascinuje naše oči stále dalšími novinkami. Ale my se můžeme stále znovu modlit: „Obrať mě, a já se obrátím. Obrať můj pohled na tebe, a budu čekat na tebe. Obrať mě, protože přijdeš … Obrať můj pohled, a já svůj pohled obrátím k tobě“.



K reflexi



  1. Jak si představit Kristův příchod do mého srdce? Na to mi dává odpověď právě první čtení.
  2. Čekání na příchod Páně - nejen o Vánocích, ale i na konci časů. A advent je „školou“, jak se připravit na setkání s Pánem tváří v tvář. Úryvek z Petrova listu mi dává konkrétní podněty, jak se na to připravit.
  3. Advent není jen „přípravou“ vánočních dárků - je především přípravou na Kristův příchod. Zkus hledat konkrétní podobu této přípravy (např. opakování modlitby „Přijď, Pane Ježíši“, vymezení určitého časového prostoru pro čtení textů z liturgie, např. z Izajáše …).



Angelovy nedělní přípravy na liturgii můžete odebírat e-mailem. Přihlásit se můžete na této stránce.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2018