Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Léčitelé - bát se či nebát?

16.09.2004, autor: Aleš Opatrný, kategorie: Křesťanský život

Jednou za mnou přišli milí, mladí, vzdělaní vě­řící křesťané značně zneklidněni. Bydleli totiž v domě, který měl velmi pohnutou historii pokud šlo o obyvatele a různé počestné a nepočestné úče­ly, k nímž byl dům v posledním století využíván. Měli děti a ty měly nějaké vleklé zdravotní pro­blémy. Jejich známý lékař je navštívil, pochlubil se svými mimořádnými schopnostmi a začal nakazo­vat: „Do tohoto kouta si nesedejte, jinak brzy ze­mřete!" „Nemocné dítě nesmí dostat k jídlu nic bílého - tedy ne mouku, cukr, ...atd!" A dál vydá­val příkazy a hrozil smrtelnými nemocemi, pokud neuposlechnou. Až když nad nějakým dalším problémem utrousil, že se musí zeptat hlavního čaroděje, začalo všechno být těm rodičům divné a tak začaly naše kontakty.


Protože to byli lidé rozumní a jejich víra se nepohybovala v extré­mech, dohodli jsme se celkem snadno. „Věštícího" lékaře jsme dali stranou, oni se od něho naštěstí bez problémů odpoutali, do kouta, který byl tak smrtelně nebezpečný, jsem si při prvé a dalších návštěvách s chutí sedl (už je to víc než 15 let...!) a povídali jsme si o víře a o životě. A protože zdra­votní problémy nezmizely, spíš se časem objevily další, začali jsme se společně za ně modlit. Mám v paměti nejméně tři závažné zdravotní kom­plikace, které po modlitbě podivuhodně zmizely. A strach zmizel také.


To ale není celé. V té rodině se po létech objevil další závažný a přímo život ohrožující zdravotní problém. Modlili jsme se, modlili se mnozí, stav se měnil jen velmi pomalu a ne beze zbytku k dobré­mu. Ale čaroděje nikdo v té rodině už nehledal a ani jinou „alternativní" pomoc. A strach zde nebyl - ani z čaroděje, ani z Boha, ani toho, že se celá rodina zhroutí. Víra těch lidí sílí.


Na tento případ si vzpomenu, když se někdo důvěřivě vydává do rukou astrologů, léčitelů, magnetizérů, a různých manipulátorů s blíže neurče­nými „energiemi", nebo když zas někdo jiný ve chvíli, když slyší že ten či onen měl kontakt s lé­čitelem nebo astrologem, hbitě začne shánět exorcistu. Není to divné, že se extrémní názory na po­dobný či stejný problém vyskytují u mnoha lidí, křesťany nevyjímaje. Jak se k tomu postavit? Přehnaný strach je stejně nebezpečný jako sebejis­tá frajeřina. Je to nakonec podobné jako s tělesným zdravím. Má-li někdo strach z každého bacilu, z každého nastuzení, stále vše desinfikuje a každé nákaze se úzkostlivě vyhýbá, nejenže působí jako podivín, ale stává se spíš ohroženým než odolným. A na druhé straně by nebylo ani hrdinstvím ani cestou ke zdraví, pokud by člověk nedbal na žádná hygienická pravidla, zvláště tehdy, když by se pohyboval v prostředí plném nákaz.


Naše zasvěcení Kristu skrze křest a víru nás dělá vůči mnohému zlu odolnými. Ale ne nezranitelnými. A naše zasvěcení Kristu nás také uvádí na cestu, která vede k Otci, ze které lze ovšem také sejít a to někdy takřka nepozorovaně. Je tedy třeba používat staré křesťanské zásady, že pro křesťana má cenu jen to, co ho skutečně vede k poslednímu cíli, tedy k Bohu. A to může být někdy zdraví a jindy dobře prožité snášení nemoci, které se nelze zbavit. Také zamyšlení nad životem ve chvíli nejistoty, strachu nebo nemoci, které přivede člověka k důležité změně životního stylu, je přímo požehnáním.


Shrňme tedy celou věc do několika praktických zásad:




  • Strach z „poskvrnění" z každého dotyku něčeho šarlatánského nebo přímo okultního není na místě. Jsme Kristovi, zlo nad námi jen tak snad­no moc nezíská..



  • Využívání „mimořádných schopností" léčitelů, jasnovidců, manipulátorů s energiemi může ale nemusí být samo o sobě pro křesťana nebezpeč­né, ale vždy znamená otevření cesty, po které by křesťan neměl chodit, protože se jimi dostane tam, kde to nebezpečné skutečně je. Proto tyto věci prostě pro křesťana nejsou.



  • Zatímco dobrý lékař, psychoterapeut, rehabili­tační pracovník nebo zpovědník v nás vyvolává důvěru, a taje dobrá a důležitá, většina jasnovid­ců, astrologů a podivných manipulátorů s „ener­giemi" v lidech vzbuzuje závislost. A právě tato závislost je zásadně nebezpečná, protože člověka ponenáhlu zbavuje svobody rozhodování a tedy i svobody křesťanské víry.



  • Zkušenost ukazuje, že opravdová prohlubující se křesťanská víra vede věřícího pryč od všech zmí­něných „mimořádností" a od jejich nositelů, ne­vede rozhodně do jejich náruče.


Takže: naším hlavním úkolem je a musí být růst důvěry v Krista a růst našeho života v Bohu, ne shánění pomoci v těžkostech a ne zabývání se vše­mi možnými mimořádnými schopnostmi a jevy, ať už proto, že je vyhledáváme, nebo proto, že proti nim bojujeme.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump