Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Čtení bible pro pilné matky

09.02.2004, kategorie: Křesťanský život

Rodiče malých dětí si často stěžují: je tak těžké najít během dne čas k modlitbě. Pro mne je den mnohem namáhavější, když si čas na modlitbu neudělám. Modlitba a bible se mi staly nepostradatelnými. Nečekej na klidný okamžik, vstřebávej bibli v malých zastaveních svého všedního dne.


Jako mnoho jiných křesťanů, kteří se snaží udělat z modlitby a rozjímání pevnou součást svého každodenního života, i já jsem se jednou pokoušela navrhnout si zvláštní časový plán a zasadit jej do průběhu dne. Musím však vážně dodat, že jsem jakožto matka třinácti dětí ve věku od dvou do dvaadvaceti let už dávno pohřbila naděje na všechny osvědčené recepty a přísně plánované denní rozvrhy.


Tajně mlsat v bibli


A přece se stal můj den bez modlitby a důvěry v Boží slovo pouhým bojem a sledem jednotvárných domácích prací. A tak je můj život z modlitby spontánní, pružný, kouskovitý a v žádném případě plánovitý. Naučila jsem se základní strategii: využít důsledně každou příležitost. Dříve jsem tyto přestávky pokládala za volný čas. Mlsala jsem tajně ve své bibli mezi školním zvoněním, klekáním a cestou do obchodu pro máslo a marmeládu.


Na počátku každého dne je má ranní modlitba; zkouším se modlit dřív, než se mé palce u nohou dotknou podlahy v ložnici. Vím už dobře, že bude vždycky nesnadnější modlit se, až se začnu věnovat dítěti, začnu ho převinovat, chystat snídani nebo vyřizovat telefonní hovory. Jak se modlím? Vkládám jednoduše sebe samu, svůj den, všechnu svou práci, radost i trápení do Ježíšových rukou; to dává mému dennímu "kolotoči aktivit" smysl a význam.


Protože jsem zapojena do hnutí "Akce pro život", těším se na čtení novin a časopisů, které by mě spojily se světem mimo Schillerovu ulici. Jedno pravidlo však dodržuji, nedovolím si sama přečíst ani řádku, dokud nedokončím svou ranní modlitbu a četbu Písma. To malé pravidlo mi připomíná, že Ježíš má přednost přede všemi a přede vším.


Náš byt je vzdálen jen přes jeden blok od kostela. Obvykle navštěvuji ranní mši svatou. "Bůh je tak slitovný, ví, na koho má myslet", často říkám svým přátelům. Eucharistie je proudem milosti, která mě po celý den nese mou prací. Často mám pocit, jakoby Ježíš ke mně doslova vykročil z jednotlivých mešních čtení, protože objevuji jejich osobní vztah k mým životním stavům.


Také svátky svatých mi "něco" dávají. Pomáhá mi, když si připomenu, že každého z těchto velkých světců a hrdinů církve potkalo vlastní pokušení a tíseň. Když slyším některé z jejich příběhů při bohoslužbě, vzpomenu, že se svatými stali proto, že kvůli Kristu přestáli masivní pokušení a utrpení.


Typ A: Dělá rád tři věci najednou


Jsem osobou typu A, která - jak mě rád popisuje můj muž Jan - dělá vždycky tři věci najednou. Potřebovala jsem celé roky horoucí touhy mít víc času k modlitbě.


Bylo to stále totéž, než jsem zpozorovala, že nemodlím-li se, není na vině Bůh, ale já sama. Moje priority už neodpovídaly skutečnosti, a tak jsem si utěšila svědomí, když jsem svou přílišnou zaměstnanost povýšila na službu Bohu.


Když jsem pravidelně začala číst v bibli, brzy jsem narazila na příběh Marie a Marty - a ten mě usvědčil: Nesmím se nikdy tolik vrhat do práce, námahy a starostí (jak Ježíš vystihuje Martu), abych nepřišla o důvěru, že Bůh má všechno pevně pod kontrolou. To je lekce, z níž stále beru poučení.


Každodenní rozjímání Písma mi pomohlo uvědomit si, jak je cenné moje povolání manželky, matky a ženy v domácnosti. Často si připomenu, že Ježíš zůstal u rodičů až do svých třiceti let. Jaká byla Mariina péče, jaké bylo Josefovo vedení, než Ježíš započal svou veřejnou službu.


Jedinečné povolání ženy


Bible mi neustále připomíná jedinečnost mého povolání jakožto ženy. Jsou to ženy, které se tolik starají o city, radosti, úzkosti a strachy svých milých. Jsme to my, které máme od přírody zodpovědnost a povolání starat se o zranitelné děti, živit je - ostatně i další členové rodiny ve své zranitelnosti potřebují naši péči a útěchu.


Čím víc čtu v bibli, tím větší je můj obdiv k Matce Marii. Maria byla zářivým příkladem důvěry: Jen si představ její veliký zmatek a obavu, když s Josefem přinesla svého synka Ježíše do chrámu a tam jí Simeon řekl: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí" (Lk 2, 34-35). Přesto jejich víra nezakolísala. Prosím za milost, abych mohla stejně důvěřovat.


Maria měla odvahu. Během celého Ježíšova veřejného působení mu byla vždy nablízku a stala se nakonec svědkyní toho, jak byl její drahý Syn málem ukamenován a musel zachraňovat svůj život. Spolu s plačícími ženami prožila konec. Musela přihlížet, když Ježíše vlekl i na popravu. Prosím o stejnou odvahu a víru. V maličkostech to pro křesťanskou matku znamená mnohokrát se kousnout do jazyka nebo čekat a modlit se, zatímco se díváme na své děti - starší či mladší -, jak se probíjejí těžkostmi života. Maria však nemlčela pokaždé. Vím alespoň o jednom případu, kdy její ženská intuice získala vrch.


Jedním z mých zamilovaných míst v Písmu je svatba v Káně, ukazuje obrovský vliv jedné matky. Marie se při hostině Ježíšovi zmíní: "Už nemají víno" (J 2, 3). Když jí Pán odpovídá: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina", Maria překonává počáteční zdráhání a pokyne služebníkům "udělejte, cokoli vám nařídí". Toto biblické místo prozrazuje, že Maria měla něco, čemu my matky říkáme šestý smysl. Vytušila, ačkoliv Ježíš tvrdil opak, že jeho hodina přišla. Mariin impuls ovlivnil první zázrak a otevřel Synovu cestu veřejné služby.


Modlit se za budoucnost svých dětí


Příběh z Kány mě pokaždé přiměje k usilovnější modlitbě za budoucnost mých dětí a za nezbytnou milost pro sebe, abych je dokázala vést k vytrvalosti na Boží cestě. Když zpozoruji, že se některé z nich ocitlo v nesnázích nebo nežije podle Boží vůle, modlím se, abych dovedla ukázat správnou cestu - láskyplně, ale vytrvale. Maria je mi v tomto smyslu vzorem.


Musím přiznat, že čím více se přibližuji Bohu, tím zřetelněji vidím svou slabost a vratkost své víry. Přesto nezná Boží láska a odpuštění hranic. Prostě chce, abychom se všichni stali svatými!


Namísto zakleknutí do kostelní lavice častěji sklouznu na kolena při drhnutí podlahy. Čtení z bible lisuji do svého programu mezi prádlo a oběd, mezi čekání na zubaře nebo lékaře. Pokud se naskytne příležitost k modlitbě, či zastavení nad Písmem, chytnu ji za šos. Ze zkušenosti vím, že mě každá příležitost může přivést do Boží přítomnosti, takže On na mě může působit a dostat se na první místo mého dne, ve kterém stíhám tři věci najednou.





Převzato z časopisu C-Magazin, překlad Alena Poláčková. Vyšlo v časopisu Effatha.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump