Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Co to vlastně znamená „podobenství“

08.06.2007, autor: Angelo Scarano, kategorie: Bible

Slovem ´podobenství´ (hebrejsky mášal) rozumíme v běžných překladech tři různé literární druhy:

1) Přirovnání (o kvasu, o semeni): jsou to ilustrace z každodenního života (často vyprávějí o Božím království). V liturgické verzi se setkáváme se zavádějícím překladem „Boží království je podobné… (obchodníku, deseti družičkám…)“. Správný překlad zní: „S Božím královstvím se to má takto…“, protože o povaze království nám vypovídá celé přirovnání, a nikoli jen jeden vztažný bod. Onen obchodník (nebo družičky) nepředstavuje totiž Boží království, teprve celé podobenství vykresluje určitou stránku působení šířícího se Božího království! Druhotně může ovšem některý prvek představovat zřetelněji Boží království, např. perla. Jelikož tato přirovnání chtějí především poukázat na působení Božího království, většinou neobsahují morální apel. Bylo by proto chybou měnit úmysl svatopisce a vykládat tato povzbuzující přirovnání „moralistickým způsobem“. Tak např. přirovnání o království v Mt 13,31.33 („Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“) neobsahuje morální apel (máme se snažit šířit Boží království), ale naopak povzbuzení, že toto království se šíří i bez našeho přičinění, vždyť má sílu samo v sobě!

2) Metafora (připodobnění): je to výrok parabolický (připodobňující, např. „vy jste sůl země“).

3) Podobenství ve vlastním smyslu je fiktivní příběh se zápletkou (příklad – o Samaritánovi). Je nanejvýš důležité, abychom si uvědomili, že podobenství není alegorií, kde

každý detail je symbolem hlubší duchovní skutečnosti. V dějinách křesťanství byl tento „alegorizující způsob“ výkladu hojně zastoupený. Jako „varovný“ (odstrašující) příklad si můžeme uvést Augustinův výklad podobenství o milosrdném Samaritánovi:

jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha – Adam

Jeruzalém – nebeské město pokoje, odkud byl Adam vyloučen

Jericho – Měsíc, označuje Adamovu smrtelnost

lupiči – ďábel a jeho andělé

obrali ho – a sice o jeho nesmrtelnost

zbili ho – přesvědčování k hříchu

a nechali ho ležet polomrtvého – pokud člověk žije, ale je přitom duchovně mrtvý, je polomrtvý

kněz a levita – kněžství a služba Starého zákona

Samařan – údajně znamená strážce; je tedy míněn sám Kristus

obvázal mu rány – znamená svázání hříchu

olej – útěcha dobré naděje

víno – pobídka k práci s vroucím duchem

zvíře (mezek) – Kristovo tělo

hostinec – církev

druhého dne – po vzkříšení

dva denáry – zaslíbení tohoto života a života budoucího (Origenes – Otec a Syn)

hostinský – apoštol Pavel

K výkladu podobenství je třeba nejprve najít hlavní myšlenky a pak se pokusit o „výklad“ některých detailů. Přitom je nutné postupovat citlivě, a ne „přeložit“ či rozšifrovat násilně všechny detaily. Některé prvky jsou „přeložitelné“, některé ne; proto nemusíme a dokonce nesmíme alegorizovat např. výrok „pastýř nechá těch devětadevadesát na pustém místě“ (Lk 15,4): je totiž jasné, že Pán se stará i o věrné! Ze stejného důvodu nemusíme „alegorizovat“ lampu či olej v podobenství o deseti družičkách: olej zde nesymbolizuje ani dobré skutky, ani Ducha svatého, ani lásku. Je to jen prvek nutný kvůli příběhu jako takovému – nelze si totiž představit družičky bez olejové lampy!

Struktura, poselství a funkce podobenství

Struktura: úvod, děj (zápletka), vrchol (jeden, nebo dokonce dva, např. v podobenství o marnotratném otci, o boháči a Lazarovi). K vrcholu směřují i sekundární prvky.

Poselství: K pochopení teologického poselství je třeba nalézt kontext literární a historický: jedině v kontextu se poselství podobenství stává zřejmým. Podobenství nemají své osamostatnitelné „teologické učení“. Nejčastější témata: peníze, bližní, bratři, čas před parusií, modlitba, vztah služebník – pán, povolání a odmítnutí.

Funkce: cílem podobenství není předat učení (nauku), ale vybídnout k obrácení. Podobenství mají zasáhnout vůli, ne rozum, mají přivést k rozhodnutí. Podobenství „strhne“ posluchače už samotným příběhem (jako analogii můžeme uvést vtip).

Podobenství jako příběhy slouží k vyvolání odezvy. Trochu zjednodušeně bychom mohli říct, že poselstvím je už samotné podobenství. Je vysloveno s cílem oslovit a upoutat posluchače, zastavit je v jejich vlastním jednání nebo je přimět k tomu, aby nějak reagovali na Ježíše. Právě tento charakter podobenství jako výzvy k reakci je příčinou našeho velkého dilematu: vyložit znamená zničit to, čím podobenství bylo původně (podobně jako s výkladem vtipu – celá síla vtipu je v bezprostřednosti). Podobenství vytrhává ze světa vlastního a „přenáší“ do světa imaginárního. Avšak na konci se „celé vyprávění“ jakoby vrátí do reálného světa (posluchačova) a vybízí k jednání: „Jdi a jednej stejně tak!“

Aktualizace

Tak jako u všech biblických textů, i zde platí, že je nutné přeložit podobenství do vlastní řeči, aby si vyprávění uchovalo svoji působivou sílu. Uveďme si příklad aktualizace podobenství o milosrdném Samaritánovi.

Jednoho nedělního rána zůstala na kraji hlavní silnice trčet rodina neupravených, zanedbaných lidí. Byli ve zjevné nouzi. Matka seděla na rozedraném kufru, vlasy neučesané, šaty neupravené, v očích skelný pohled a v rukou držela páchnoucí, bídně oblečené a plačící dítě. Otec byl neoholený, v kombinéze; byl to zoufalý pohled, dívat se, jak se snaží uhlídat další dvě děti. Vedle nich stálo staré, pořádně ojeté auto, které zřejmě právě dosloužilo. Směrem k nim přijížděl vůz, které řídil místní biskup; jel právě na bohoslužbu. Přestože na něj otec rodiny zoufale mával, biskup nemohl nechat své farníky čekat, a tak se choval, jako by rodinu neviděl. Brzy se objevilo jiné auto a i tentokrát otec zoufale mával. V autě však jel předseda zdejšího společenského klubu, který se zpožděním mířil na schůzi klubových předsedů v sousedním městě. I on se tvářil, jako by rodinu neviděl, a upřeně sledoval vozovku před sebou. Další přijíždějící auto řídil místní skalní ateista, který v životě nebyl v kostele. Když viděl, v jaké nouzi ta rodina je, vzal je do svého auta. Zjistil, co potřebují, odvezl je do místního motelu, kde jim zaplatil ubytování na týden, než si otec najde práci. Dokonce zaplatil otci i půjčovné za auto, až si bude shánět práci, a matce dal peníze na jídlo a na nové šaty.

Vřele doporučuji (aspoň někdy) si přeložit do vlastní řeči jakýkoli biblický text – ať už ve společenství nebo sami. Tak dovolíme Božímu slovu, aby bylo „dvojsečným a ostrým mečem“ (Žd 4,12).


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump